Emilane
Jméno: Emilane
Chov. stanice:Black bohemia
Plemeno: Německý pinč - nebo taky trpasličí pinč
S PP:Ano
Datum narození :31.1.2007
Barva: Červená
Výška: asi tak 45 cm kv
Nejoblíbenější hračky: Kolečko, kačenka, koťata,
Nejoblíbenější jídlo: granule, piškoty, co komu spadne..
Německý Pinč
Dříve býval po celé Evropě rozšířen hrubý, krátkosrstý pinč. Nejčastěji se vyskytoval ve střední Evropě a zde pak nejvíce v oblasti jižního Německa a ve starém Rakousku. Jako venkovskému plemenu se mu nevěnovala pozornost a Beckmann v roce 1895 uvádí toto plemeno jako již zaniklé. Podle jeho údajů se muselo jednat o malého psa, protože uvádí hmotnost od 5 do 10 kg, což odpovídá dnes malému knírači.
Poprvé se zmiňuje Dr. H.G. Reinchenbach ve své knize z roce 1836 o "hladkém pinčovi": "Hubený a ve všech částech úměrně stavěný pes s úzkýma, na svou základnu kolmýma ušima, prvotní zbarvení nebo celý černý ... Tato pěkná rasa byla přijata teprve v novější době, zdá se, že přišla z Anglie a v Německu zaujala postavení mopse."
Také Th. Götz zastává v roce 1838 ve své publikaci názor, že hladkosrstý pinč přišel na kontinent z Anglie: "Pes pinč – rasa, která přišla do Německa z Anglie. Její velikost je rozdílná, obvykle je 1,25 stopy (35 cm) vysoká s hubenou konstrukcí a dlouhým, tenkým krkem a se silnou hrudí. Malé uši, stojící do výšky, na špičce zalomené jsou jim v mládí stejně jako ocas odříznuty. Je to udatný druh psa, velmi dobrý hlídač a dobře loví krysy."
První popis plemene byl vypracován v roce 1880 spolkem "Verein zur Veredlung von Hundrassen für Deutschland". Pozornost však byla v té době věnována především hrubosrstému pinči, dnešnímu knírači a hladkosrstý pinč se zanedbal až trestuhodným způsobem. Ve svazku I. chovné knihy byli zapsáni pouze čtyři psi a čtyři feny. Až do roku 1916 to bylo teprve 233 jedinců, z nichž mnozí se vyskytli ve vrzích kníračů.
V roce 1941 se zdálo, že se pinčovi podařil průlom. Na výstavě psů ve Stuttgartu se objevilo 16 pinčů, avšak válka učinila škrt i zde.
V roce 1949 nebyl zapsán ani jediný vrh a také v následujících letech nebyli odchování žádní pinčové. Zdálo se, že staroněmecký pinč zcela vymřel.
Zachráncem rasy se stal Werner Jung, hlavní poradce chovu klubu pro knírače a pinče. Nejstarších, ještě čistokrevně chovaných pinčů bylo tenkrát 13, z nichž nejmladší byl 9 roků starý!
Ke svému přesvědčení o budoucnosti chovu napsal: "Svou malou velikostí, vyrovnanou povahou a krátkou čistou srstí splňuje pinč požadavky, které klade na psa moderní člověk."
S pěti psy začal opětnou výstavbu chovu pinčů. Se 14 štěňaty se mu podařilo v krátké době vytvořit skupinu 60 psů, kteří mohli poskytnout záruku pro další existenci chovu tohoto plemene. V současné době je možné hodnotit stav tohoto plemene jako zajištěný.
Upozornění!!!:Nedoporučeno lidem co žijí ve městě toto plemeno je temperamentní a dominatní!!!!!!!!!!!!!!